Jak je uvedeno na kamenné tabuli u vchodu do pivnice hotelu, tento dům, který v minulosti několikrát vyhořel, byl znovu obnoven Danielem Brücklem. Finanční potíže jej ale donutily dát hotel v roce 1869 do dražby.

V roce 1871 přešel pak dům do vlastnictví Johanna Nepomuka Schmida (* 1841), a jeho ženy Anny Rockinger, dcery jedné waldmünchenské kuchařky.

Po staletí až do konce II. světové války bylo pro rodinu ,,Schmid´´,,tekutým zlatem´´ vaření piva.

Schmidům vedle toho také patřilo hospodářství, jehož činnost musely v roce 1959 ukončit díky vzkvétající gastronomii. Na místě stávajícího hotelu byla koňská stáj i stodola, která se po té změnila v apartmá pro hosty. Pod stodolou (na místě dnešní pivnice a kongresového sálu) byl sklad a ledový sklep, které byly nutné pro skladování ječmenného sladu. Led se vozil kočáry z ,,Irlweiher´´ asi 15 minut od vzdáleného Weiheru.

Pivovarský mistr Schmidt, pocházející z Gleißenbergu, dal dnešnímu ,,hotelu Schmidbräu´´ své jméno. Není to pouze  jméno co dnešní hotel ,,Schmidbräu´´ svazuje se starým pivovarem. Například v původní podobě se zachoval pivovarský vjezd.

V dnešní pivnici si můžete prohlédnout původní kachlová kamna, k nahlédnutí jsou i dochované plány pivovaru.

Protože byly dům a pivovarské statky po II. světové válce velmi poškozené, následovala  nová výstavba, která byla realizována zejména díky rodině ,,Reimer´´.

V době hospodářského rozmachu zažíval hotel Schmidbräu skutečný rozkvět. Následovaly neustálé renovace a rozsáhlé stavební úpravy pod vedením Franze Reimera a také jeho syna Hanse Raimera. Během této doby dostal hotel Schmidbräu svoji nynější podobu, podle německé klasifikace hotelů je ceněn třemi hvězdičkami.